Boty pro děti

Boty pro děti

Skoro každá maminka se ptá jaké mám pořídit svému děťátku boty. Dětská noha má několik odlišností od dospělé nohy. Noha se teprve vyvíjí, kosti ještě nejsou plně osifikovány, architektonika není definitivní, kloubní spojení a vazivový systém nemá dostatečnou stabilitu a pevnost, ale ani svaly nemají ještě konečnou podobu. Dětská noha roste rychlostí průměrně 15-18 mm za rok, u starších dětí 8-12 mm. To znamená, že 2-3 leté dítě potřebuje 2-3 velikosti obuvi za rok. Přičemž růst nohy není plynulý ale probíhá ve skocích. Snadno se tedy může stát že vámi koupené boty jsou dítěti za 2 měsíce malé. Děti se také mnohem více potí a mají relativně nižší citlivost vůči bolesti a tlaku. Nevhodná obuv či nadměrná zátěž může chodidlo relativně rychle traumatizovat nebo dokonce deformovat.

Jak vybírat obuv

Výběr bot pro malé děti by se měl řídit určitými pravidly. Malým dětem které ještě nechodí nedáváme boty vůbec, těm co začínají chodit zvolíme kožené capáčky, které zachovávají maximální vnímání  nohy,   noha není omezena v pohybu a jsou protiskluzné. Až teprve opravdu samostatně chodící dítě může chodit v botách (12-14 měsíců). Bota musí mít dostatečnou délku a šířku. Hovoříme o takzvaném nadměrku, kdy bota má být o 10-15 mm delší než prsty. Vzniklý prostor je rezervou pro dostatečný pohyb prstů při chůzi a polovina je pro růst chodidla. Šířka obuvi pak má odpovídat obvodu nohy, štíhlá noha v široké botě klouže, případně se i vyzouvá a Vzniklý prostor je rezervou pro dostatečný pohyb prstů při chůzi a polovina je pro růst chodidla. Šířka obuvi pak má odpovídat obvodu nohy, štíhlá noha v široké botě klouže, případně se i vyzouvá a poškozuje tlakem prsty. Široká naopak zamezuje krevnímu oběhu a deformuje přední část nohy. Dětská noha se vyvíjí do 6-7 let věku, proto pro předškolní děti jsou více než vhodné kotníčkové boty které dobře vedou patu jsou stažitelné přes nárt a kotník. Bota by měla být přizpůsobena funkci, zatímco pro běžné nošení má být pevná podešev, ale s možností stočení do spirály a ohnutí paty ke špičce, tak pro trekovou obuv do horského terénu zvolím podstatně pevnější podešev ( podrážku), ale se stejnými principy. Měkká bota v horském terénu způsobí přetížení plosky. Odpružená běžecká bota na běžné nošení způsobí nedostatek aference z plosky nohy a noha ,,zleniví“. Vždy však raději se zpevněním paty opatkem, s měkkou patou noha volně klouže po stélce, bez paty dochází ke zvýšené aktivitě krátkých svalů prstů na straně chodidla. Jakoby se prsty snažily botu držet samy.  Pozor na váhu boty, obuv by měla být co nejlehčí. Některé boty zimní či právě trekové jsou na dětský organizmus relativně těžké a ovlivní tak stereotyp chůze.  Zvolené výrobní materiály by měly maximálně respektovat prodyšnost, jinak by mohlo dojít k dermatologickým obtížím. Ideální je kůže a textil. To platí i pro holínky, ty by měly být celé potaženy bavlněnou látkou. Dlouhodobé nošení gumových bot, bohužel na vyvíjející se dětskou nožičku nelze doporučit, jsou příliš měkké, nevedou patu, chodidlo při každém kroku klouže do stran. Podpatek co nejnižší nejlépe rovná podešev. Naopak podpora klenby nohy by měla být samozřejmostí to zajišťuje stélka ze savého přírodního materiálu. Vhodná vložka funguje také jako izolační vrstva proti pocitu studených nohou.

Co říci závěrem. Heslo pro krásu se musí trpět už dávno neplatí. Je lepší dětem koupit kvalitní, dražší a někdy ne tak hezkou obuv, než nechat zdeformovat dětskou nožičku, která bude bolet ne jenom na plosce ale v celém pohybovém aparátu. Protože platí že postavení plosky nohy ovlivní kolenní kloub, kyčelní, pánev, páteř, a ta zase horní končetinu.