Olympiáda a modřiny plavců.

Mám ráda plavání, a tak mi na letošní olympiádě nemohly uniknout tmavé skvrny na těle fenomenálního amerického plavce Michaela Phelpse. Tyto kruhové skvrny jsou vlastně modřiny vzniklé po baňkování – staré čínské technice. Mě zaujaly i některé následné komentáře, jako například v Magazínu Pátek LN z 19.8.2016.

U plavců jsou hodně přetížená ramena, horní trapéz a v podstatě všechny fixátory lopatek. Tkáně nad přetížením se zjednodušeně řečeno mají snahu „slepit“ dohromady a právě baňkování, je jedna z možností jak celý celek rozvolnit. Světová špička ve vrcholovém sportu je dnes již tak vyrovnaná, že sportovci často volí metody, které nejen fyzicky pomáhají, ale s kterými udělali i dobrou zkušenost psychosomatickou.

Bohužel baňkování má pro běžné užití některá nebezpečí, které je potřeba si uvědomit. Chybí zde kvalitní taktilní zpětná vazba mezi terapeutem a ošetřeným. Při výrazném lokálním podtlaku mohou po baňkování vznikat hematomy /modřiny/ a ne vždy se všechny modřiny dokonale zhojí do původního stavu. Může dojít k nepříjemnému „zvazivovatění“, mikroskopickému zjizvení, následkem toho chybí tkáni potřebná elasticita, nebo dokonce může dojít k vazivovému opouzdření hematomu a vznikne tzv. hemoragická pseudocysta.

Pro běžného pacienta tedy platí při baňkování klasické méně je více. Fyzioterapie má pro stejnou indikaci sérii tzv. měkkých technik, které vám „slepené“ tkáně rozvolní prsty na sucho s kvalitní zpětnou vazbou mezi vámi a terapeutem a bez modřin. Tkáně zregenerují a zároveň se dostaví příjemný pocit relaxace a uvolnění od bolesti.